Od tabule k monitoru a snad i zpátky. Aneb distanční výuka na vysokých školách

摘要

Byl loňský březen, necelá půlka semestru krátce před polednem, měl jsem přednášku vodárenství jako obvykle. Najednou v půlce přednášky šum jako v úle. Nechápal jsem, co se děje, studenti byli neklidní, něco si pořád šeptali, žádné obvyklé finty vedoucí ke zvýšení pozornosti nezabíraly. O hodinu později jsem pochopil. Byl vydán mimo jiné zákaz osobní přítomnosti studentů na studiu na vysoké škole. Ačkoliv se k tomuto a jiným opatřením schylovalo, nikdo z nás (vyučujících ani studentů) na to nebyl připraven. Co teď s výukou, ptali jsme se. Opatření jsme brali jako dočasné přerušení výuky, tedy tak asi na 14 dní. Ten semestr už jsme se k tabulím nevrátili. Za pochodu jsme zjišťovali, jaké všechny aplikace pro distanční on-line výuku existují, a docházelo nám, že je budeme muset začít rychle používat. Mezitím jsme se všichni naučili ovládat ony aplikace pro on-line výuku, objevili jsme slova jako teamsy, jitsy, meets, formsy, chat, ... Přišlo zkouškové a s ním i částečné zklidnění situace, takže bylo možné zkoušet v učebnách alespoň písemně, při zachování omezeného počtu zkoušených studentů a omezení kontaktu s vyučujícím. Státní zkoušky v květnu proběhly víceméně normálně, jen jsme nafasovali ty legrační štíty a museli jsme dodržovat hygienické opatření.