K článku Ing. Tomáše Justa ve VH 4/2016 ‘Pojem do neoficiálního vodohospodářského slovníčku, který se nebude všem líbit: Povodňový paradox’

摘要

Povodňovým paradoxem označuje Tomáš Just případy, „kdy situace po povodni je využito k získání prostředků, obvykle ne malých, na nějaké stavební činnosti, kterými se udělají vodohospodářské poměry v nějakém ohledu horšími, než byly před povodní". Jako příklady zhoršení vodohospodářských poměrů uvádí zrychlení a koncentraci povodňových vln a omezení povodňových rozlivů. Omezení rozlivů je ovšem principem a cílem každé protipovodňové ochrany. Byl-li například Karlín v Praze v roce 2002 téměř celý zatopen, spočívá jeho ochrana před povodní v tom, že příště do Karlina nevnikne voda, nedojde k jejímu rozlivu a nebude zatopena rozsáhlá městská část. Je třeba si uvědomit, že ochránit území před zaplavením je v zásadě možné pouze třemi způsoby a jejich kombinacemi - povodeň zachytíme v nádrži, nebo zkapacitníme koryto toku, nebo území ohrazujeme. Poslední dva způsoby vždy znamenají zrychlení a koncentraci průtoků. Rozhodující je posouzení tohoto jevu pro konkrétní případ.