Oprava hrazení beskydského štěrkonosného toku Mohelnice - jediné možné řešení, nebo promarněná příležitost?

摘要

V České republice si všímáme nápadného rozdílu v korytových sedimentech a splave-ninovém režimu mezi vodními toky Českého masivu a toky pramenícími a tekoucími ve flyši našich pohoří při hranici se Slovenskem. Flyšová predispozice (v podstatě střídání pískovců a jílovců) předurčuje mimo jiné značně štěrkonosný charakter bystřin a podhorských řek, kdy jsou ze zdrojnic dotovány především jemnějšími zrnitostními frakcemi štěrků a valounů s obvykle velmi nízkým zastoupením balvanité frakce. Tato chybějící hrubá frakce snižuje relativní stabilitu dna a není s ní možné počítat jako s prvkem hydraulické drsnosti. V případě omezené či snížené dodávky sedimentů jsou tedy místní toky velmi náchylné k akcelerované hloubkové erozi [1, 2, 3]. V průběhu 20. století proběhla na beskydských řekách řada vodohospodářských úprav s ohledem na hustě osídlené předpolí Moravskoslezských Beskyd a potřebu zásobování vodou rozvíjejícího se průmyslu a stále se zvyšujícího počtu obyvatel. Tímto postupně ztratily řeky přirozený říční vzor - větvící se koryto - a v podstatě, až na několik málo výjimek, zde nacházíme jednoduchá zkapacit-něná koryta s vyvíjejícími se štěrkovými lavicemi. Nejdelším zachovalým úsekem, pokud nepočítáme izolované, maximálně několik set metrů dlouhé úseky Bečvy renaturalizované posledními velkými povodněmi (tj. u Oseku nad Bečvou, Černotína a Choryně), je větvící se úsek řeky Morávky v NPP Skalická Morávka, který je také zařazen do seznamu Evropsky významných lokalit. Pro zachování zdejšího přírodě blízkého vzoru je limitujícím faktorem přirozená dodávka splavenin z horní části povodí v původním rozsahu. Ta je však v samotném toku Morávky narušena zejména vodním dílem Morávka, jímž jsou odpojeny veškeré zdrojnice nad touto přehradou, hrazením některých bystřin v povodí a rozdělovacím objektem ve Vyšních Lhotách převádějícím vodu do sousedního povodí Lučiny a vodního díla Žermanice, byť se zde objevuje snaha o zachování transportu splavenin zachycených jezem tohoto rozdělovacího objektu dále do prostoru NPP [1, 2, 4, 5]. Výsledkem celkově snížené dodávky dnových splavenin je pokračující degradace horní části NPP Skalická Morávka, kde dochází vzhledem k omezenému přepla-vování štěrků k zahlubování hlavního koryta a zarůstání lavic stromovou vegetací, čímž zanikají jedinečné biotopy v rámci našich karpatských řek.