Trhy se zemním plynem ve Střední Asii, na Jižním Kavkazu a v Íránské islámské republice 2. Plynárenský sektor Uzbecké republiky

摘要

In the second instalment of their series the authors, energy experts of the Berlin Centre for Caspian Region Studies (BC CARE), Freie Universitaet Berlin, focus on Uzbekistan. Following its independence, it was expected in Uzbekistan that the transition from the centrally planned economy to market economy in 1992 would result in larger volumes of gas production. Uzbek natural gas reserves have not changed since the country won independence; the country's gas production meets its own demand and it only exports small quantities. Uzbekistan is a transit country. Its gas pipeline infrastructure - in part legacy from the Soviet Union times and in part new rollout in cooperation with Chinese partners - makes it possible for Uzbekistan to overcome geographical problems. The Uzbek transit infrastructure enjoys direct access to the Kazakh, Kyrgyz, Tajik, Turkmen and Chinese markets, and its capacity is expected to amount to some 170 bcm by 2020. This will significantly boost Uzbekistan's importance as a transit country.%Před 130 lety, v roce 1885, byla v blízkosti uzbecké obce Čimion ve Ferganské kotlině vytěžena první ropa. Roku 1906 zahájila svůj provoz první ropná rafinerie, která vyráběla zejména kerosín do petrolejových lamp a topný olej. Dokud se v roce 1915 ve střední Asii neobjevila první auta, benzín se pouze spaloval. Tehdy se trh pro produkty pocházející z ropné rafinerie nacházel především v Afghánistánu a Číně. Když roku 1907 ropnou rafinerii získali bratři Nobelové, byl vybudován ropovod vedoucí z naleziště v Čimionu k ropné rafinerii. Éra těžby plynu v Uzbekistánu odstartovala společně s rozvojem lokality Setalan-Tepe v roce 1953. Až do roku 1963 se zemní plyn používal pouze na území republiky. Začátek vývozu zemního plynu mimo sovětskou republiku přišel až po objevení a zahájení těžby plynu v nalezišti Gasli.