„Fyzika je už v podstatě ukončenou vědou, v níž se nedá objevit nic nového, její vývoj byl v podstatě završen, místo velkých objevů čeká fyziky v budoucnosti pouhé paběrkování". Byla to tehdy všeobecně přijímaná prognóza konce fyziky, kterou odrazoval mladého Maxe Plancka (1858 - 1947) v roce 1874 od studia této přírodní vědy ještě navíc s odůvodněním, že jeho talentu by na tak banální obor byla škoda, profesor matematiky a fyziky na mnichovské univerzitě Phillip von Jolly, kolega jeho otce Wilhelma Plancka, který zde přednášel právní vědy. Jeden z budoucích nejvýznamnějších fyziků dvacátého století však jeho rad naštěstí neuposlechl a stál si na svém, tedy že nechce objevovat nové přírodní zákony, nýbrž do hloubky porozumět těm, které už známe, a možná i později prohloubit znalost oněch zákonů. Dal se zapsat na mnichovskou univerzitu k náročnému studiu fyziky, k němuž měl jako premiant zdejšího Maxmiliánova gymnasia všechny předpoklady.
展开▼
