Giovanni Battista della Porta nazývaný 'profesor tajemství' se také věnoval studiu magnetismu

摘要

Středověká Evropa byla přísně svázána náboženskými dogmaty a své vzdělance izolovala od učení nevěřících. Pokud k nim pronikly nové poznatky uvedené v arabských vědeckých dílech, církevní autority je okamžitě označily za černou magii a dílo ďáblovo. Zkoumat přírodu se prostě nenosilo, protože „in" byla Bible. Společenské uvolnění, které přineslo období renesance - znovuzrození, a následný rozmach věd i umění se však nevyhnul ani naukám o přírodě. Navzdory odporu církve začalo vědecké myšlení vzkvétat a lidé si začali uvědomovat, čeho mohou dosáhnout. Asi do poloviny této epochy, která je považována za pomyslnou dělicí čáru mezi středověkem a novověkem, se vědecké poznatky získávaly většinou náhodně, protože po nich nebyla společenská poptávka. V období renesance se však již nahromadilo tak obrovské množství vědomostí a představ, že od poloviny 16. století vznikala objektivní potřeba a silná motivace tyto znalosti utřídit a pochopit. V průběhu tzv. první vědecké revoluce se s postupným zaváděním průmyslové výroby začal přístup k vědeckému bádání podstatně měnit. Vzdělanost, ve středověku soustředěná hlavně do některých klášterních společenství, začala rychle pronikat nejprve na panovnické dvory a odtud dále k širší laické veřejnosti. Vynikající vzdělanci začali nejen vzájemně komunikovat, ale zakládali i společnosti na způsob pozdějších vědeckých akademií. Obrazovaly se i přírodní vědy, jejímž jádrem se stávaly nové vědecké teorie; zjištěná fakta a vyslovené hypotézy začaly být vždy ověřovány experimentálně nebo potvrzeny praxí. Experiment byl uznán za nástroj zkoumání. Věda sama o sobě ovšem nemůže změnit realitu, protože je pouze nástrojem v rukou společnosti a na ní záleží, jak obratně dokáže tento prostředek použít.