Článek je založen na informacích, které časopisu New Scientist poskytl Peter Hadfield o své 1 500 km dlouhé cestě podél Žluté řeky až do Šanghaje. Tato přehrada je největší na světě, je dlouhá 2 km a při její výstavbě bylo spotřebováno 27 milionů m~3 betonu. Její vodní nádrž je dlouhá 600 km, široká několik set metrů a umožňuje lodní dopravu až do města Chongquing, které se díky tomu stalo jedním z nejrychleji se rozvíjejících měst v Číně. Vodní elektrárna má 32 turbín, z nichž každá váží stejně jako Eiffelova věž. Přehradní nádrž se zcela zaplní vodou každé září. V důsledku výstavby přehrady bylo zatopeno 13 velkých měst, 14 menších měst, 1 350 vesnic a bylo přestěhováno přibližně 1,3 milionu obyvatel. Přehrada získala povolení ke stavbě v roce 1992. Před její výstavbou bylo vše důkladně zkoumáno. Model například předpokládal, že se původně rychlý průtok řeky nad přehradní nádrží zpomalí u města Chongquing a že se zde uloží většina usazenin. Průtok je však rychlejší, než se předpokládalo, takže se nánosy ukládají po proudu po celé délce nádrže až k přehradní zdi. Podle zprávy z roku 2012 sahají nánosy až do výšky 60 m, tj. téměř do dvou třetin maximální hloubky. V přehradě se za rok nahromadí 200 milionů m~3 usazenin. Ještě závažnější je to, že se tyto usazeniny hromadí rovněž u přehradní zdi. Proto se musí odtěžovat, aby nepůsobily problémy turbínám a umožnily také plavbu lodí dvěma zdymadly. Uvádí se, že jediný způsob, jak tento proces zastavit, je výstavba většího počtu přehrad proti proudu řeky. Mnohé z nich jsou již plánovány. Budou-li ale všechny postaveny, pak se Žlutá řeka stane sérií přehrad. To ovšem nepomůže oblastem pod přehradou, které již trpí nedostatkem sedimentů. Na rozdíl od období před výstavbou, kdy byl rozličný odpad odnášen řekou až do moře, dnes se tento odpad hromadí v přehradní nádrži, případně je odplavován do přítoků Žluté řeky. Povrch nádrže je proto pokrýván tlustou vrstvou plastového odpadu, řas a ostatního špinavého průmyslového odpadu, a to navzdory tomu, že se denně odklízí na 3 000 tun tohoto materiálu. Po dokončení přehrady nastaly problémy i v ústí Žluté řeky, kde mezi sebou válčí usazeniny a eroze. Podle studie z roku 2003 vítězily v období 1950 až 1990 usazeniny, ale v posledních letech začíná mít navrch eroze. Přehrada snížila téměř o polovinu usazeniny v deltě řeky, což trojnásobně urychlilo erozi. Je to vážný problém pro Šanghaj, která je postavena na miliardách tun usazenin a je v průměru jen jeden metr nad hladinou moře. (Očekává se, že se zde v příštím století hladina moře zvýší až o 2 metry.) Protože při každoročním naplňování přehradní nádrže klesá pod přehradou průtok vody, vlévá se do ústí Žluté řeky voda mořská, která přispívá k zasolování a to nepříznivě ovlivňuje kvalitu pitné vody. Snížený průtok vody navíc snižuje produktivitu rybolovu v Jihočínském moři.
展开▼
