Mnoho ocelových železničních mostů v Evropě a dalších částech světa bylo postaveno v 19. století a je dodnes stále v provozu. jedná se zejména o příhradové konstrukce, které se navrhovaly jako zatížené pouze osovými silami. Ve skutečnosti se však styčníky řešily nýtováním a příložkami či styčníkovými deskami, které zabraňují otáčení mezi prvky, což umožňuje přenos ohybových momentů. V některých případech vyvolávají tyto momenty významná namáhání. V této práci se analyzuje tuhost různých typů styčníků pomocí softwaru IDEA StatiCa. Výsledky pro každý spoj jsou pak použity v obecném modelu mostu, který je proveden v CSI Bridge. Následně se provádí parametrická analýza změnou tuhosti a sleduje se napětí a další veličiny na trámu i na mostovce. Zkoumání je založeno na příkladu železničního mostu přes řeku Vltavu ve Vyšehradě. Dále byl odvozen lineární vztah mezi tuhostí a počtem nýtů a jsou uvedeny i výsledné tuhosti styčníků
展开▼
