Tepelné zpracování ovlivňuje strukturu i vlastnosti zpracovávaného materiálu. Dobré tepelné zpracování ložiskových ocelí má zajistit výslednou tvrdost matrice 60 – 65 HRC, přičemž struktura má být tvořena popuštěným jemným jehlicovitým martenzitem s určitým podílem zbytkového austenitu. Karbidy mají být rovnoměrně rozloženy, nesmí tvořit karbidické síťoví a karbidickou řádkovitost. Kvalitu ložiskových ocelí také ovlivňuje obsah a morfologie vměstků v matrici. V této diplomové práci byly zvoleny různé podmínky tepelného zpracování s cílem vybrat optimální. Tyto mají zajistit dokonalou martenzitickou transformaci a prokalení celého průřezu součásti. Jako zcela nevyhovující se ukázalo být kalení z teploty 760 °C – 770 °C. Při této teplotě byla výsledná struktura feriticko-perlitická, neboť martenzitická transformace vůbec neproběhla. Nepříznivý vliv na výslednou strukturu a vlastnosti měla i příliš dlouhá výdrž na kalící teplotě. Struktura byla v tomto případě tvořena velmi hrubým jehlicovitým martenzitem. Zhrubnutí jehlic místy přesahovalo maximální přípustný stupeň. Ve struktuře bylo možno pozorovat i částečně rozpuštěné globulární karbidy. Optimálního tepelného zpracování se dosáhne kalením z teplot 850 °C – 870 °C a následným popouštěním při teplotě 220 °C. Výsledná struktura zcela vyhovuje výše uvedeným požadavkům. Toto tepelné zpracování lze doporučit pro technickou praxi.
展开▼
